Přeskočit na obsah

Jazykový ostrov

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Rozšíření řečí a národů ve střední Evropě před rokem 1910 – na mapě je vidět českobudějovický, jihlavský, svitavský, brněnský a olomoucký německý jazykový ostrov uvnitř české jazykové oblasti

Jazykový ostrov je označení oblasti, ve které se převážně používá jeden jazyk a která se celá nachází uvnitř oblasti, ve které se převážně používá jiný jazyk. Jedná se tedy o jazykovou (a obvykle i etnickou) enklávu. Jazykové ostrovy vznikají migrací nebo asimilací.

Německé ostrovy na českém území

[editovat | editovat zdroj]

Na území dnešního Česka existovalo před odsunem sudetských Němců uvnitř české jazykové oblasti několik německých jazykových ostrovů, převážně na Moravě. Byly dvou typů – městské a venkovské. Zatímco městské podléhaly výrazné asimilaci (počešťování) už v první půli 20. století, venkovské se vesměs udržely poměrně kompaktní až do samotného odsunu. Nejrozsáhlejším německým ostrovem v českých zemích bylo Hřebečsko (okolí Svitav a Moravské Třebové) a pak Jihlavsko.

Německé jazykové ostrovy: brněnský (1), brodecký (2), budějovický (3), jihlavský (4), olomoucký (5), strýčický (6), svitavský (7), vyškovský (8)
jazykový ostrov německý název typ země poloha významná sídla součást odstoupeného pohraničí
Brněnský Brünner Sprachinsel městský Morava Brno a jižní zázemí Brno, Modřice ne
Brodecký/Konický Sprachinsel Deutsch-Brodek-Wachtl venkovský Morava jihozápadně od Konice Brodek u Konice, Skřípov ano
Českobudějovický Budweiser Sprachinsel městský Čechy České Budějovice se zázemím České Budějovice, Rudolfov ne
Jihlavský Iglauer Sprachinsel venkovský Čechy, Morava střední Vysočina Jihlava, Dobronín, Stonařov, Štoky ne
Olomoucký Olmützer Sprachinsel městský Morava Olomouc se zázemím Olomouc ne
Strýčický Stritschitzer Sprachinsel venkovský Čechy jihovýchodně od Netolic Strýčice, Holašovice ano
Svitavský, tzv. Hřebečsko Schönhengstgau venkovský Morava, Čechy pomezí Pardubického a Olomouckého kraje Svitavy, Lanškroun, Mohelnice, Moravská Třebová, Březová nad Svitavou ano
Vyškovský Wischauer Sprachinsel venkovský Morava Vyškovská brána Komořany, Lysovice ne

Historický vývoj

[editovat | editovat zdroj]

Německé osídlení území dnešního Česka lze vystopovat v souvislosti s takzvanou vnitřní kolonizací řídce osídlených oblastí přibližně v období od konce 12. století a průběžně i ve 13. století. V této době přemyslovští panovníci výrazně podporovali příchod německých horníků a následně se usazovali osídlenci i jako zemědělci a zalidňovali v té době relativně málo osídlenou krajinu. Tito osídlenci měli tzv. zákupní právo, kterým byli na pět let osvobozeni od poddanských povinností a stávali se královskými poddanými.

Další, tzv. „druhá“ kolonizační vlna z německých zemí přišla po třicetileté válce, aby nahradila úbytek obyvatelstva, jenž byl způsoben nucenou emigrací z regionu následkem rekatolizace po porážce stavovského povstání na Bílé hoře. I v této  kolonizační vlně dominovala německá šlechta, takže se v původně slovanském prostředí postupně vytvořily silně germanizační komunity, které díky své soudržnosti získaly postupem času dokonce majoritní postavení. Němci brzo vytvořili bohatou vrstvu patriciátu, pronikli do městské správy a dosahovali rozhodujícího postavení.

Německý vliv byl zvýrazňován jednak následkem dominance němčiny po začlenění Českého království do habsburské monarchie a jednak následkem rekatolizace. Podstatnou změnu naopak přinesl rozpad Rakouska-Uherska v roce 1918, kdy vzniklo samostatné Československo. Objevily se i první výraznější rozpory mezi Čechy a Němci, a to už za první světové války, přičemž tento projev prohlubujících se rozporů mezi česky a německy mluvícím obyvatelstvem se později naplno projevil ve 30. letech 20. století v souvislosti s nástupem nacistického hnutí v Německu a nástupu Hitlera k moci. V této době došlo ke sjednocování německých nacionalistických proudů v tehdejším Československu a novým, silně útočným snahám o připojení smíšených jazykových oblastí, včetně jazykových ostrovů k „říši“. 

Po druhé světové válce došlo v reakci na protektorátní útlak ze strany Němců k „vyřešení německé otázky“. O vysídlení Němců z Československa se rozhodlo prakticky již na postupimské konferenci v červnu 1945, a i když se odsun nevztahoval na všechny německy mluvící skupiny obyvatelstva, z praktického hlediska došlo k jejich téměř úplnému odsunutí.

Další příklady jazykových ostrovů

[editovat | editovat zdroj]

Vedle německých ostrovů existoval na Moravě ještě charvátský jazykový ostrov (uvnitř německého osídlení) okolo Novosedel, zlikvidovaný koncem 40. let.

Hauerland – skupina bývalých jazykových ostrovů karpatských Němců na středním Slovensku.

Lužickosrbské jazykové ostrovy na Lužici (Braniborsko, Sasko).

Okcitánské jazykové ostrovy v Bádensku-Württembersku a v Hesensku.

Literatura

[editovat | editovat zdroj]
  • Budinský, J., Morava za války. Moravský legionář v Brně, 1936
  • Bulín, H., Jiskry a plameny. Brno, náklad vlastní, 1930
  • Vysídlení Němců a proměny českého pohraničí 1945–1951 : dokumenty z českých archivů. Díl I, Češi a Němci do roku 1945. Středokluky: Zdeněk Susa, 2010
  • Nikdy zcela neodešli. Statutární město Jihlava a Moravský zemský archiv v Brně, 2013
  • Němci v Jihlavě. Informační leták TIC-Jihlava, Jihlava: Antonín Prchal-Protisk, 2010
  • Češi a Němci na Vysočině : soužití, rozdělení, dialog, spolupráce : [sborník příspěvků z česko-rakouské odborné konference] = Tschechen und Deutsche in der Vysočina : Zusammenleben, Trennung, Dialog, Zusammenarbeit : [Sammelband mit Beiträgen aus der tschechisch-österreichischen Fachkonferenz. 24.-26. dubna 2013, Havlíčkův Brod: Muzeum Vysočiny, 2014

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]